Kdyby mi někdo před deseti lety řekl, že se mi dostane možnosti krášlit ženy, asi bych se jen pousmála. Dnes jsem vděčná všem náhodám, které mě postrčily tím správným směrem.

Už jako malou holku mě svět kosmetiky zajímal. Svůj první kufřík s líčidly jsem dostala asi ve třinácti letech a opravdu mě nenapadlo, jak velký jednou budu mít.

Již od dětství jsem byla velmi cílevědomá a paličatá. Měla jsem jasně daný žebříček hodnot. Vzdělání pro mě bylo hodně nahoře. Vidina kvalitního vzdělání ve mně probouzela naději na dobré pracovní uplatnění a skvělou budoucnost. Gymnázium a následně vysoká škola byl jasný krok. Holka z malé vesnice tak odešla do Brna studovat obor Finance na Mendelově univerzitě. Najednou se mi začaly otevírat obzory. Velké město mi dalo možnost zúčastnit se různých kosmetických akcí, poznávat vizážistky a sledovat proměny žen. To mě bavilo moc. Jak trocha barviček dokáže tolik. Postupně jsem si tedy začala pohrávat s myšlenkou zkusit do světa vizáže proniknout víc.

V roce 2018, ještě před státnicemi jsem věděla, že chci líčit, že to prostě musím alespoň zkusit. Neměla jsem nic, jen velkou chuť a odhodlání. Když jsem se se svojí myšlenkou svěřila okolí, narážela jsem spíše na nepochopení. Kdo mě ale podporoval vždy, byl můj, dnes už, manžel. Když bylo třeba, půjčil mi peníze, doprovázel mě a utíral hořké slzy zklamání a občas i neúspěchu.

V září téhož roku jsem nastoupila do práce. Asi 70 % výdělku jsem šetřila na vzdělávací semináře a nákup vybavení. Svůj úplně první kurz jsem absolvovala v listopadu 2018. Bylo mi jasné, že cesta, kterou se vydávám, nebude snadná, ale já to prostě chtěla! A tak jsem šla dál. Postupně jsem začala svoje služby nesměle nabízet. Líčila jsem za 120 Kč. Jen za symbolický příspěvek. Dělala jsem, co mě baví a peníze pro mě v tu chvíli vůbec podstatné nebyly. První nevěstu jsem chystala už v květnu 2019. Pamatuji si, jak hrozně nejistá jsem byla. Uvědomovala jsem si, jak je svatební vizáž pro ženu důležitá. Nesmím nic pokazit, slečna musí zářit. Všechno dopadlo dobře a nevěsta byla spokojená. Postupně mě začaly oslovovat další slečny. Svoji práci jsem vystavovala na facebooku a tak jsem se dostávala do povědomí lidí. Průběžně jsem se samozřejmě vzdělávala, testovala nové produkty a budovala svůj make-up kit.

Pamatuji si také, jak jsem říkala, že česat účesy ale nikdy nebudu! To fakt ne. Jenže čím dál častěji jsem se setkávala s tím, že se nevěstě nedaří najít kadeřnici. A tak jsem jela na svůj první kurz vlasové tvorby do Prahy. Nikdy předtím jsem nedržela v rukou vlasovou žehličku a pochopit, jak se natáčí vlasy do různých směrů, bylo asi jako rozluštit náročnou rovnici. Ale zase jsem to nevzdala. Postupně jsem si osvojila různé techniky a postupy.

Skládačka se pomalu, ale jistě dávala dohromady. Tento rok (2022) jsem udělala další velký krok. Absolvovala jsem autoškolu a úspěšně získala papíry. Já, která řídit nikdy nechtěla! Strach z řízení byl velký, ale chuť se zase kousek posunout, větší.

Když se ohlédnu zpět, vidím velký kus cesty. Cesty, která ale nekončí. Je pro mě velice důležité neusnout na vavřínech. Neustále svoji práci posunovat, školit se a vzdělávat. Jsem člověk pečlivý a detailista, takže mám tendenci hledat chyby. Možná to není úplně dobře, ale mě tyto vlastnosti posunují dál. Největší odměnou je mi ale úsměv spokojené klientky. Když vím, že to co dělám, má smysl. Je to obrovský nakopávač.

V mé cestě se možná skrývá poselství i pro Tebe. Chci Ti říct, ať si jdeš za svým snem. Ať je sebebláznivější. Možná si cestou uvědomíš, že je pro tebe právě ta cesta cíl. A možná objevíš cestu jinou. Ale hlavně to zjistíš. Nikdy nebudeš muset litovat, že jsi to nezkusil/a. Určitě tě na tvé pouti potká mnoho nezdaru, ale nevzdávej se. Osud nás občas zkouší, zda zrovna tohle opravdu chceme. Držím Ti palce!

Zuzka